Tomosy

Dokumenty archiepiskopa Sawatije

Obsah:

  • I. Přípis Ministerstva zahraničních věcí České náboženské obci pravoslavné v Praze
  • II. Dopis patriarchy Meletia do Prahy
  • III. Tomos cařihradského patriarchy Meletia
  • IV. Patriarcha Meletios – zpráva o chirotonii
  • V. Dopis patriarchy Meletia pravoslavným křesťanům v České republice
  • VI. Patriarcha Meletios metropolitovi Antoniovi

 

I. Přípis Ministerstva zahraničních věcí České náboženské obci pravoslavné v Praze

Opis.


Ministerstvo zahraničních věcí Československé Republiky,
Č. 9.018./III/4 ai 1923
V Praze, 26. ledna 1923

Církev pravoslavná /československá/ v R.Č.S. – Organisace.
České náboženské obci pravoslavné v Praze
/k rukám předsedy JUDra Miloše Červinky/
na Smíchově.
Zborovská ul.č.33.n.

Česká náboženská obec pravoslavná žádá podáním ze dne 12. října 1922., aby jí státní správou byla poskytnuta pomoc i podpora tím způsobem, že prostřednictvím delegáta Republiky Československé v Cařihradě by byla osobním dotazem u patriarchy Meletia opatřena informace o stanovisku patriarchátu k úpravě církve pravoslavné v Republice Československé, která jest navrhována v příloze ze dne 8.října 1922.

Dalším podáním ze dne 6. prosince 1922 činí se návrh, aby patriarchát v osobě patriarchy vselenského Meletia byl přímo dotázán, je-li ochoten jednak českou náboženskou obec pravoslavnou a s ní celou tvořící se církev pravoslavnou v Republice československé /nevyjímaje Podkarpatskou Rus/ přijati pod svoji kanonickou jurisdikci a uděliti jí samostatnost, jednak učiniti vhodné opatření co do vysvěcení archimandrity Sawatija na eparchielního episkopa v hodnosti archiepiskopa a svého exarchy pro Republiku Československou.

Ministerstvo zahraničních věcí dohodnuvši se s ministerstvem školství a národní osvěty považuje úpravu církve pravoslavné, kterak jest navrhována v obou zmíněných podáních za záležitost ryze církevní, při níž státní správa není povolána spolupůsobiti. Ministerstvu zahraničních věcí nelze tudíž vzhledem na vnitrocírkevní ráz žádané úpravy církve pravoslavné v Republice Československé prostředkovati mezi patriarchátem Cařihradským a českou náboženskou obcí pravoslavnou podle žádosti ze dne 12. října a 6.prosince 1922. – O tom se tamní česká náboženská obec pravoslavná vyrozumívá.

Za ministra : Dr Halfar /m.p./


 

II. Dopis patriarchy Meletia do Prahy

Překlad z řeckého.

Čis. prot. 504.

Meletios, Boží Milostí Archiepiskop Cařihradu,
Nového Říma, Oekumenický Patriarch.

Veledůstojný představený a velectění pánové, kteří tvoříte správní výbor Pražské Pravoslavné České Obce, synové v Pánu milovaní naší Nepatrnosti, ať je milost s Vámi a mír od Boha. Sotva byvše zbaveni velikého nebezpečí, které vážně hrozilo na okamžik vyvrácením i této historické stolice Nejsvětějšího Apoštolského a Patriaršího Oekumenickšho Trůnu, s velikým zájmem a pozorností vzali jsme na vědomí v sezení našeho svatého a posvátného Synodu Vaše listy ze srpna a prosince m.r., jsouce pamětlivi vždy, že mateřskou péčí naší veliké Kristovy Církve v Cařihradě bylo zvěstováno kdysi u Vás veliké a nade všechno Jméno Velikého Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista a že znovazrozeni byli v Kristu svatým křtem Vaši otcové, vzdali jsme vděčně chválu Nejvyššímu, Který tak zařídil poměry Své Svaté Církve v požehnané Republice Československé, že dílo od Ní do Vaší země vyslaných prvních hlasatelů víry vlastních bratří Kyrilla a Methoděje znova rozkvétá opět a že strom pravoslavné zbožnosti od nich zasazený a zalévaný rozvětvuje se v bujné a plodné ratolesti v dílech víry a lásky. Ať jest zase pochváleno Jméno Páně na věky!

A již obracejíce pozornost svou a zřetel k tomu, co se děje od nějaké doby ve Vaší zemi, s velikou radostí byli jsme zpraveni o ustavení se tamnější Pravoslavné Obce, která má býti s pomocí Boží, „Jenž uzdravuje a scházející doplňuje“, jádrem a základem tvořící se a vznikající v Československu Pravoslavné Církve. Zvláštní pak radost jsme pocítili pro Vaší volbu veledůstojného mezi archimandrity a od nás milovaného v Kristu syna Sawatija jako prvního episkopa této církve. Tato volba, obsahujíc vše, k čemu se hledí ve svatých kánonech a církevní vzdělání i zkušenost, svatost a dobrá úcta jeho u křesťanského lidu, která byla schválena také od vlády Československé Republiky, dochází také našeho požehnání.

Pročež z rozhodnutí našeho Svatého a Posvátného Synodu píšíce k Vám tento přítomný patriarší náš list, nejprve žehnáme všechny Vás, celou vůbec tamnější Pravoslavnou Obec vzývajíce i pomoc shůry k usnadnění Vašich zbožných a svatých snah a záměrů, dále žehnáme a schvalujeme i uvedenou volbu veledůstojného archimandrity Sawatije, jako prvého Československého pravoslavného episkopa, zároveň Vám oznamujíce, že dychtíme, abychom my sami patriarší a synodskou Liturgií, která se bude konati v neděli Pravoslaví, neb následující neděli, v přesvatém Patriarším chrámě vyžádali na tohoto kandidáta milost Svatého Ducha a abychom jej rukopoložili v hodnost Episkopa Svaté Boží Církve v Republice Československé.

To za odpověď uvádějíce všem Vám a dodávajíce, že s kandidátem, který k nám má přijeti, budeme uvažovati také o všeobecné organisací tamnější pravoslavné Církve, žádáme od Boha vše nejlepší, Jehož milost a nekonečné smilování ať jest s Vámi.

1923., ledna 26.

Patriarcha Cařihradský MELETIOS /m.p./


 

III. Tomos cařihradského patriarchy Meletia

Překlad z řeckého.

M e l e t i o s ,
Boží Milostí Archiepiskop Cařihradu, Nového Říma,
0ekumenický Patriarch.

Čís. prot. 1132.

Svaté svazky od dávných časů poutají zemi Pražskou s Přesvatou Církví Cařihradskou. Neboť odtud vyšedše, přinesli Moravanům a národům kolem Moravy světlo Evangelia svatí mužové Kyrill a Methoděj, z nichž druhý stal se prvním jejich Episkopem.

Proto tedy i s radostí jsme viděli, že přicházejí k tomuto přesvatému Apoštolskému Patriaršímu Prestolu pravoslavní křesťané z nově založeného Československého státu a , majíce v paměti starodávné svazky, že žádají duchovního vedení na cestách nových smluv, na které se dostal jejich národní život sjednocením všech Čechoslováků ve vlastní stát. Laskavě jsouce tedy nakloněni žádosti dětí Svaté pravoslavné Církve v Československa, a uslyševše hlas naší povinnosti, abychom pastýřsky pečovali o pravoslavné obyvatelstvo v hranicích každé jednotlivé Svaté Církve, rozhodli jsme se, uváživše věc v Synodě se svými Přeosvícenými a Velectěnými Metropoli ty, uspořádat i kanonickým rozhodnutím poměry Pravoslavné Církve v Československa, tak aby vše „dálo se slušně a podle řádu“, podle výroku svatého Pavla, „neboť není“ – dí – „Bůh nepořádku, ale řádu a míru.“

Pročež v Duchu Svatém z usnesení Synodu prohlašujíce ustanovujeme, aby od nynějška Pravoslavní Křesťané, žijící v Bohem chráněné Československé Republice, se svými sbory byli spojeni v jednotný Církevní obvod, jenž má jméno: Pravoslavná Archiepiskopie Československa, a zachovává neochvějně následující nařízení:

1/. Tato Archiepiskopie, zbudovaná na základech dogmat a svatých Apoštolských Synodských Kánonů a ostatních církevních nařízení Jedné Svaté Pravoslavné Všeobecné Apoštolské Církve, a zachovávající kanonické spojení s Přesvatým Apoštolským a Patriarším Oekumenickým Prestolem, obsahuje prozatím tři Episkopáty, totiž: Episkopát Pražský, Episkopát Moravský a Episkopát Karpatoruský, které mohou býti později rozmnoženy podle pastorálních potřeb Pravoslavné Církve v Československu.

2/. Episkop sídlící v Praze má titul: „Archiepiskop Pražský a celého Československa“ a pod jeho předsednictvím scházejí se Episkopové v Synod pravidelně dvakrát do roka: před Božskou Paschou a na podzim, mimořádně pak, kolikrát budou svoláni od Archiepiskopa a scházejí se tam, kde určí Archiepiskop.

3/. Synoda Archiepiskopie Československa má všechna práva a povinnosti, které Svaté Kanony předepisují Synodě krajské, jsouc odpovědna Oekumenickému Patriarchovi a jeho Synodě za udržování dogmat a kanonického řádu ve svém správním obvodu.

4/. Episkopy navrhuje kněžstvo a lid, volí je pak Synoda; potvrzení zvolených přísluší, jedná-li se o Episkopa – Archiepiskopu , jedná-li se o Archiepiskopa – Oekumenickému Patriarchovi. Do té doby však, než bude ustanovena Synoda Archiepiskopie, přísluší kanonická volba episkopa Synodě Patriarší.

5/. Nikdo nemůže býti navržen nebo zvolen za episkopa, kdo nemá diplomu pravoslavné bohoslovecké školy, a kdo se dříve neosvědčil v nižších stupních kněžských nejméně tři léta, a co do věku ne mladší 30 let.

6/. Archiepiskop a ostatní episkopové, kanonicky na své prestoly dosazení, zůstávají na nich doživotně, vyjma, že se jich vzdají dobrovolně, anebo jsou z nich kanonicky složeni. Episkopové odsouzení svoji Synodou, mají právo odvolati se k Oekumenickému Patriarchovi, jenž pronáší konečný rozsudek společně se Synodou složenou z jeho Metropolitů.

7/. Každý Episkop, jsa pastýřem svého Episkopátu, má právo i povinnosti, které předpisují episkopské hodnosti svaté Kanony a dlouhověká církevní praxe. Obzvláště jest připomenouti práva a povinnosti každého Episkopa: světiti a Božské službě zasvěcovati chrámy a modlitebny; ustanovovati u nich kněze, kteří slouží Liturgií a pějí, jáhny a ostatní kleriky, pečovati ve slušnosti a pořádku k obecnému dobru o správu všech věcí u sebe /v Episkopátu/, spojovati a rozlučovati duchovné manželství podle nařízení Pravoslavné Církve, a rozdělovati Myrro Svatého Pomazání, jejž dostává prostřednictvím Archiepiskopa od Oekumenického Patriarchy.

8/. U každého Episkopa jest v činnosti duchovní soud, skládající se z něho jako předsedy, aneb jeho zákonného zástupce, a dvou kněží. Tento soud rozhoduje v prvé instanci o všech kanonických proviněních kněžstva a lidu, mezi nimi také o těch, jež se vztahují k rozloučení manželství. Od rozhodnutí episkopských soudů jde odvolání k Synodě Archiepiskopie, jež rozhoduje konečně.

9/. Při svátostech a bohoslužbách jsou kněží a jáhnové povinni připomínati svého episkopa, episkopové — Archiepiskopa, Archiepiskop pak Oekumenického Patriarcha, jehož prostřednictvím děje se styk s každým Episkopátem pravoslavných, kteří správně vyznávají slovo Kristové pravdy.

Budou-li tato nařízení jako neochvějná základna zachovávána, mají Archiepiskop a Episkopové s kněžstvem a lidem svobodu organisovati Pravoslavnou Církev a Československa podle požadavků státních zákonů, pod nezměnitelnou podmínkou, aby žádné nařízení příslušných orgánů nebylo shledáno odporujícím učení a pravidlům svaté Pravoslavné Církve, jak jsou tato vykládána praxí Oekumenického Patriarchátu. Pročež žádné ustanovení diecesní nebude platným, nebude-li míti schválení příslušného Episkopa, aneb Synody Archiepiskopii; žádné pak ustanovení jež se vztahuje na celou Archiepiskopii nenabude platnosti, nebude-li dříve potvrzeno v Synodě Oekumenického Patriarchy.

Vybízíme otcovsky kněžstvo a lid, jako děti naše milé v Kristu, aby ctili své pastýře a učitele, aby jich poslouchali jako vůdců a duchovních otců a jim vyhovovali podle nařízení svatého Pavla: „aby vykonávali s radostí dílo pastýřské a ne sténajíce.“

Toto, když se nám tak uzdálo a tak jsme se rozhodli, bylo stvrzeno Synodou, a na stálé zachovávání toho vydává se tato Patriarší a Synodská listina /Tomos/, která byla zařazena a podepsána v kodexu naší Veliké Kristovy Církve, v stejném a nezměněném opisu Přeosvícenému Archiepiskopu Pražskému a celého Československa Kyr SAWATIOVI při jeho chirotonii.

V Patriarchátu v měsíci března 1923. Indikce 6.

Patriarcha Cařihradský MELETIOS, rozhoduje v.r.
Metropolit Caesareae NIKOLAOS v.r.
Metropolit Chalkedonu GREGORIOS v.r.
Metropolit Koryce JOACHIM v.r.
Metropolit Dyrrhachia JAKOB v.r.
Metropolit Nikee VASILIOS v.r.
Metropolit Rodu APOSTOLOS v.r.
Metropolit Varny NIKODEMOS v.r.
Metropolit Velegradu JOACHIM v.r.


 

IV. Patriarcha Meletios – zpráva o chirotonii

Překlad z řeckého.

MELETIOS,
Boží Milostí Archiepiskop Cařihradu, Nového Říma
Oekumenický Patriarch.

Čis. prot. 1138.

Když církevní péčí Archiepiskopie Pražská a celého Československa byla řádně zřízena, bylo nutno ustanoviti v ní hodného Archiereje a pastýře k úplnému uspořádání jejich záležitostí.

Proto také naše Nepatrnost po vykonaném návrhu tří kandidátů, podle ustáleného řádu, totiž: velezbožného archimandrity Sawatia, jenž byl napřed zvolen pravoslavnou obcí pražskou, a archimandritů Pankratia a Meletia, dala dovolení přeosvíceným a velectěným Metropolitům, kteří nyní tvoří v tomto cárském městě svatou Synodu, milovaným ve Svatém Duchu našim spolubratřím a společníkům v bohoslužbě, totiž: Metropolitovi v Caesarei NIKOLAOVI, Metropolitovi Nikaei VASILIOVI, majícímu také hlas Metropolity KALINIKA v Kyziku, Metropolitovi v Chalkedonu GREGORIOVI, Metropolitovi v Rhodu APOSTOLOVI, Metropolitovi v Koryci JOACHIMOVI, Metropolitovi ve Varně NIKODEMOVI, Metropolitovi v Dyrrhachiu JAKUBOVI, majícímu také hlas Metropolity JOACHIMA v Metrách, a Metropolitovi Velegradu JOACHIMOVI, aby vykonali kanonické hlasování podle církevního předpisu, aby ten, kdo ukáže se býti nejvhodnějším, byl zvolen za Archiepiskopa a duchovního ochránce přesvatého Archiepiskopátu Pražského a celého Československa.

A když tyto hlasy byly odevzdány v našem převelebném patriarším chrámě sv. Velkomučenníka Jiřího Vítěze, 3. dne měsíce března, jest ze tří navržených kandidátů vybrán a vyvolen nejzbožnější archimandrita Kyr Sawatij.

Tento tedy byv takto v Synodě kanonicky vyvolen a od nás potvrzen, byl od nás posvěcen za Archiepiskopa Pražského a celého Československa dne 4. přítomného měsíce března indikce 6. v našem převelebném patriarším chrámě, když s naší Nepatrností konali bohoslužbu Přeosvícení Metropolité: Cesaraey Nikolaos, Nikaee Vasilios, Rhodu Apostolos, Koryce Joachim, Varny Nikodemos,V elegradu Joachim, a stal se řádným a kanonickým Archijerejem a duchovním pastýřem a ochráncem nejsvětějšího Archiepiskopátu Prahy a celého Československa. Přeosvícený tedy Archiepiskop Pražský a celého Československa a již nyní náš milý bratr a společník v bohoslužbě odcházeje a jsa usazován na svůj Pražský Prestol, jest povinen bez odkladu ujati se řízení svého Archiepiskopátu se všemi právy příslušejícími jeho archijerejské hodnosti a pásti kanonicky Kristovo stádo duchovní v něm, vyučuje je napomínáním svého slova a vedením svého života tomu, co prospívá duši a spáse, stávaje se pro všechny vším, aby tak získal všechny a přivedl k Bohu lid hojný; žehnati a posvěcovati, je a vykonávati všechny úkony Archijerejské /také usazení svatého svého přísedícího/ jako řádný Archiepiskop Pražský a celého Československa, jsa jím skutečně a jsa tak nazýván. Jsou pak povinni všichni jemu poddaní žijící v tomto Archiepiskopátu velectění klerikové, a přehorliví kněží a přesvatí igumenové svatých klášterů, kněží-mnichové a prostí mnichové, velevážení výboři a starší a představení a archonti a ostatní křesťanské obyvatelstvo, aby vzdávali jeho Přeosvícenosti náležitou úctu a poddanost a poslušnost, jako svému otci a duchovnímu učiteli, a aby připomínali kanonického jeho jména ve všech svatých obřadech a bohoslužbách a přispívali a pomáhali mu ve všech jeho potřebách církevních.

Proto tedy dává se vyvolenému Přeosvícenému Archiepiskopu Pražskému a celého Československa, ve Svatém Duchu milému bratru a společníku v bohoslužbách Naší Nepatrnosti Kyr Sawatiovi toto Patriarší potvrzení na důkaz a bezpečnost.

V měsíci březnu, 6. indikce, léta spásy tisícího devítistého dvacátého třetího.

MELETIOS,Boží Milostí Archiepiskop Cařihradský a Oekumenický Patriarch v.r.
 


 

V. Dopis patriarchy Meletia pravoslavným křesťanům v České republice

Překlad z řeckého.

MELETIOS,
Boží Milostí Archiepiskop Cařihradu, Nového Říma,
0ekumenický Patriarch.

Čís. prot. 1134.

Pravoslavné Obci v městě Praze a všem pravoslavným křesťanům, kněžím i laikům – Apoštolské požehnání.

Archimandritu Sawatia, poslaného k nám od obce Pražské, aby rukopoložením byl posvěcen na episkopa, se ctí přijavše a podrobivše ho zkoumání volby našimi Metropolity a hodným Archierejství ho shledavše, posvětili jsme jej vzýváním Božské milosti při patriarší a synodské Liturgií v četně navštíveném chrámě minulé neděle, čtvrtého tohoto měsíce za Archiepiskopa Pražského a celého Československa.

Zvěstujíce tímto svým otcovským listem toto vysvěcení všemu pravoslavnému kněžstvu a lidu bydlícímu v hranicích Bohem chráněného Československa, užíváme této příležitosti, abychom požehnali celé kněžstvo pravoslavného Československa i lid, a abychom mu přáli všechnu dobré, co slibuje Bůh těm, kdož Jej milují a zachovávají Jeho přikázání a abychom také projevili radost, kterou máme ve svém srdci, pro znovunavázání starých svazků Vaší země s Přesvatým Apoštolským a Patriarším Prestolem Cařihradským. Neboť z něho vyšli a od něho byli vysláni k Vašim otcům svatí mužové Kyrillos a Methodios a od něho přijav Methodios episkopskou hodnost byl pastýřem Vašich Otců jako episkop Moravský. Vzpomenuvše si na tyto duchovní svazky nyní, kdy milostí Boží Vaše země stala se státem svobodným, založeným na základech rovnosti a svobody osob a náboženských společností, přišli jste k Patriaršímu Prestolu Cařihradskému, jako duchovní matce, spravedlivě od ní žádajíc, aby povinně pečovala o Vás jako o své děti.

My pak učinivše tuto událost podkladem velikého díkůčinění Bohu, nejenom jsme obdarovali Vašeho vyvolence SAWATIA vysokou hodností Archiepiskopskou, nýbrž také zabezpečili jsme listem Patriarším a Synodským nový stav Pravoslavné Církve v Československu, tak aby Pravoslaví mohlo bez úrazu nastoupiti cestu k úspěchům v požehnané Republice Československé. Neboť věříme v Pánu Ježíši, že stane-li se jen zjevnou krása pravoslavné nauky v celé Vaší zemi a objeví-li se tato i ve Vašem životě osobním i společenském, že oprávněni jsme očekávati, že bude přijato s velikou úctou a že mu bude dána přednost ve Vaší zemi. Svobodný pak Život Vaší země požehnaný shůry, uvádí lidu v ní na paměť podání, jímž Otcové jeho byli vyučeni ústy velikých učitelů všech Slovanských národů, kteří vyšli z Carihradu, míníme přesvaté Kyrilla a Methodia, na jejichž prosby uděluje Nebeský Otec Své dary celé Pravoslavné Církvi v Československu a celému národu Československému, Milostí Jednorozeného Svého Syna Spasitele našeho požehnaného na věky věků.

V Cařihradě, v měsíci březnu 1923.

M E L E T I O S ,Boží Milostí Archiepiskop Cařihradský, Nového Říma, 0ekumenický Patriarch, rozhoduje v.r.
 

Metropolit Caesareae NIKOLAOS v.r.
Metropolit Chalkedonu GREGORIOS v.r.
Metropolit Koryce JOACHIM v.r.
Metropolit Dyrrhachie JAKOB v.r.
Metropolit Nikeae VASILIOS v.r.
Metropolit Rodu APOSTOLOS v.r.
Metropolit Varny NIKODEMOS v.r.
Metropolit Velegradu JOACHIM v.r.


 

VI. Patriarcha Meletios metropolitovi Antoniovi

/Přípis Cařihradského Patriarcha Kyr MELETIA Vysokopřeosvícenému ANTONIU, Metropolitu Kievskému a Galickému, Předsedovi Synody Ruských Episkopů za hranicí se sídlem v Sremských Karlovcích v S.H.S. a býv. Exarchovi Oekumenického Patriarcha nad Karpatskou Rusí. Obsah tohoto přípisu byl vzat k úřední vědomosti v sezení Synody ze dne 19.května /1.června 1923, o čem bylo oficielně sděleno Vysokopřeosvícenému Archiepiskopu Pražskému a celého Československa Kyr SAWATIU./

Překlad z ruského:

„Vysokopřeosvícený Metropolito Kievský a Galický, v Duchu Svatém milovaný bratře a spoluslužiteli Naší Nepatrnosti, Kyr ANTONIE, – milost a mír od Boha nechť budou s Vaší Vysokopreosvícenstí.

Jak nám oznámil při svém pobytu zde Kyr SAWATIJ, nyní od Naši Veliké Kristovy Církve kanonický ustanovený Archiepiskopem Pražským a celého Československa, Vaše drahá Vysokopřeosvícenost ví již o žádosti Pravoslavné Obce v Praze u našeho Patriaršího Prestolu ohledně tohoto ustanovení, ví též i o potřebách, jež vyžadují, aby v Pravoslaví v Československu Boží Milostí znovuzřízeném, byla pokud možno nejdříve taková organisace, jež by odpovídala nynějším potřebám a zabezpečila by další návrat tamního národa k otcovské zbožnosti. Proto nemáme žádné pochybnosti o tom, že i Vaše Vysokopřeosvícenost pocítila radost, zvěděvši zajisté již o učiněném církevním opatření. Rovněž zvláštní význam dodává věci to, že výše vzpomenutý Kyr Sawatij, jenž byl zvolen a navržen nám Pražskou obcí, jest osobou, jak jsme se dozvěděli známou a drahou Vaší Vysokopřeosvícenosti, a jest, dle Vašeho mínění, hoden takové důvěry a cti se strany Církve.

Doufáme, že s pomocí Boží tento první Archiepiskop jediné a jednotné Pravoslavné Církve v celém Československu důstojně odpoví nadějím Církve a pravoslavného národa.-Než i pro pravoslavný národ v Podkarpatské Rusi, s nímž zvláštní svazky dosavád poutaly Vaší Vysokopřeosvícenost jako Exarcha Patriaršího Oekumenického Prestolu, nastává učiněným kanonickým opatřením zajisté doba nového života a rozkvětu. Dle předpisu vydaného Patriaršího a Synodálního „Tomos’a“, který uveřejňuje se v „Církevní Pravdě“ -, tato oblast tvoří Episkopskou Eparchii s vlastním Archierejem. Tedy Vaše drahá Vysokopřeosvícenost, jehož Exarchický poměr a jurisdikce k těmto krajinám dříve svěřené v důsledku učiněného nového opatření přirozeně končí, a jemuž se vyslovuje povinný církevní dík za dosavadní vykonávání Exarchických povinností – může býti přesvědčena, že potřeby této oblasti jsou náležitě zabezpečeny nejlepším způsobem.

Prosíme, aby Pán Bůh štědře daroval Své požehnání, aby krása Pravoslavné správní soustavy ukázala se ve všem svém velkolepí, soustava, na níž se zakladá i učiněné kanonické opatření v církevních záležitostech v Československu. Jeho milost a nekonečné milosrdenství nechť budou s Vaší Vysokopřeosvíceností.“

Patriarší
a synodální tomos
o požehnání autokefality
svaté Pravoslavné církvi v Čechách a na Slovensku

Blahoslaven Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista za to, že požehnal dílem Své božské a nejdobrotivější vůle, aby vešlo světlo pravdy a Jeho svatý Duch na území požehnaných zemí Čech a Slovenska v podobě pravoslavné víry. Jeho drahocenný kříž zde byl upevněn v 9. století za bohonosných a všechvalných zvěstovatelů Božího slova, svatých apoštolů Cyrila a Metoděje, kteří sem byli pozváni tehdejším knížetem Velké Moravy a vysláni horlivým bohonoscem, svatým patriarchou Fotiem Velikým.

Jejich dílem bylo Boží sémě zaseto do srdcí požehnaného lidu českého, slovenského, moravského i karpatského. Brzy se z něj stal košatý strom nesoucí dobré plody pro slávu nebeského Rolníka a našeho Spasitele. Tomuto dílu se dostalo cti od lidí a od Boha věčnosti za to, že otevřelo srdce i uši předků těchto národů k přijetí Evangelia a přivedlo celou jejich duši i mysl k Synu Božímu.

Námaha světců byla korunována příznivými výsledky. Požehnaný lid český a slovenský neodmítl výchovu, a proto bylo možno za krátký čas uspořádat církevní život těchto zemí a ustanovit zde prvého arcibiskupa, blaženého a velectěného Metoděje. Svatá církev v tehdy velké a silné Moravě velmi vzrostla a silné národy obklopující Velkou Moravu si v žárlivosti a nenávisti snažily rozdělit a přisvojit toto velké dílo, svaté Boží dědictví, které zůstalo zapsáno na věky.

Ale Ten, Kdo vším proniká a vládne, všemohoucí Pán, zanechal v srdcích ukrytý a chráněný svatý poklad svaté pravoslavné víry. Na počátku tohoto století, které brzy končí, bylo využito pohody a svobody a tento poklad, jako Boží tajina, byl slavnostně objeven a odhalen.

Naše svatá a velká Kristova církev, které je dána péče o všechny svaté Boží církve a která nikdy nenechá žádné své dítko bez ochrany a nikomu jinému nedovolí, aby dělal na co nemá právo a která jako živá Církev – žijící život vyššího života, jenž zjevil z hrobu vzkříšený Pán – činí dílo služby, udělila čest autonomie místní svaté církvi v Čechách a na Slovensku žijící ve svobodném, samosprávném a liberálním státě, i přestože je tato církev málo početná, a to v roce 1923 vydáním patriarchálního a synodálního tomosu. Od té doby až dodnes místní svatá Pravoslavná církev v Čechách a na Slovensku fungovala navzdory některým jejím nekanonickým činům, které tiše a s odpuštěním přecházíme, vědouce, že vše, co se uskutečnilo nekanonicky ne na základě pravidel a tradice jedné svaté pravoslavné Církve od počátku nemá moc a je neplatné a nikdy až na věky nebude schváleno.

Máme na zřeteli oddanost a ortodoxnost víry v Pána a stálou a velkou snahu o spasení v Kristu, který přišel spasit všechny lidi, svaté Boží autonomní místní Pravoslavné církve v Čechách a na Slovensku, vždy v rámci jurisdikce ekumenického trůnu, a její synodální rozhodnutí podle všeobecných sněmů, které je v souladu s názorem duchovních a laiků, vyjádřené listem Vysokopřeosvíceného Doroteje, arcibiskupa pražského a celých Čech a Slovenska a našeho milovaného bratra, č. 195 /dne 4. července 1998 po Kristu/, který jak byl povinován sestavil a požádal v něm o povýšení své autonomní církve na autokefální a o vyhlášení léto autokefality.

Naše Pokornost (Poníženost) se spolu s vladyky, vysokopřeosvícenými metropolity, kteří tvoří svatý a posvátný synod svaté velké Kristovy církve, vedením svatého Ducha usnesla, maje na zřeteli a podřizuje se kanonickým předpisům svatých otců, že o vše, co existuje na barbarských územích, t. j. o všechny křesťany, kteří jsou mimo hranice svatých patriarchálních a autonomních církví, má duchovní péči pouze velký trůn Nového Říma, přijali jsme podanou žádost posvátného synodu místní autonomní Pravoslavné církve v Čechách a na Slovensku, již oceňujeme za horlivost jak duchovních, tak i laiků pro pravoslavnou víru, tímto patriarchálním a synodálním tomosem, povyšujeme rostoucí sválou místní pravoslavnou církev v těchto krajinách z autonomní na autokefální a zároveň ustanovujeme následující nutné podmínky, které svatý a posvátný patriarchální synod, jenž nás obklopuje a má vládnoucí pravomoc, vymezuje na straně jedné pro dodržování pravoslavné víry a pravoslavného řádu a tradice a na straně druhé pro úspěšný růst a slávu nově vzniklé autokefální pravoslavné církve. Podmínky jsou tyto:

A.- Nejvyšším vedením místní autokefální církve v Čechách a na Slovensku je posvátný synod eparchiálních archijerejů činných v pastýřské službě. Archijerej, který pastýřsky spravuje pražskou eparchii, se od této chvíle nazývá Jeho Blaženstvem, arcibiskupem pražským a celých Čech a Slovenska (podle starobylé tradice, podle niž se arcibiskupy nazývají ti, kteří jako první předsedají metropolitům místních církví, jak se děje a je dobře dodržováno na Kypru, v Řecku, Albánii a jinde), a stává se předsedou posvátného synodu a má privilegia, která patří prvnímu archijereji každé místní církve podle 34. apoštolského kánonu. Ostatní eparchiální archijerejové činní v pastýřské službě, t. j.prešovský, michalovský a olomoucko-brněnský se povyšují na metropolity a jejich eparchie na metropolie. Arcibiskupem pražským a celých Čech a Slovenska může být zvolen každý archijerej nebo jiný tomu důstojný klerik jediné autokefální církve Čech a Slovenska.

Každý metropolita prešovský se nazývá „exarchou Slovenska“ a má právo svolávat na církevní setkání vysokopřeosvícené metropolity a jiné kleriky Slovenska, které určuje posvátný synod autokefální Církve Čech a Slovenska, aby čelili problémům čistě místního slovenského zájmu. Rozhodnutí těchto setkání je nutno předkládat ke kontrole a posouzení posvátnému synodu jedné jednotné autokefální církve Čech a Slovenska. Stejně si může počínat i blaženější arcibiskup pražský a celých Čech a Slovenska k lepšímu studiu a řešení pouze místních problému církve v Čechách. Církev v Čechách a na Slovensku může prostřednictvím synodálních rozhodnutí, která jsou schválena kanonicky, ustanovit nové eparchie podle případných pastorálních potřeb.

B.- Posvátný synod se podle posvátných pravidel řádně svolává k řešení administrativních otázek alespoň dvakrát do roka, aby řešil pastorální dogmaticko-kanonické problémy, které by mohly vzniknout.

C.- Kanonicky zvolený a ustanovený blaženější arcibiskup a ostatní vysokopřeosvícení metropolité zůstávají ve funkci doživotně, kromě těch, kteří svévolně odstoupí nebo kanonicky propadnou.

D.-Diákoni a knězi jsou souzeni soudy druhého stupně, archijerejové soudy prvního stupně a pro přestupky svých povinností jsou souzeni podle posvátných kánonu prostřednictvím kanonicky sestavených synodálních soudů, pro jejichž uskutečnění jsou zváni se schválením ekumenického patriarchy hierarchové výlučně z jurisdikce Matky církví, t.j. ekumenického trůnu. Souzení archijerejové se mohou obrátit ke konečnému rozhodnutí k ekumenickému patriarchovi.

E.- V dyptiších svatých pravoslavných církví má svatá autokefální Pravoslavná církev v Čechách a na Slovensku a její hlava 14. místo, ihned po Albánské autokefální církvi.

F.- Když slouží blaženější arcibiskup pražský a celých Čech a Slovenska vzpomíná „všechny pravoslavné biskupy“ podle pořadí a posvátného diptychu ekumenického patriarchátu, od této doby vzpomíná blaženější patriarchy a autokefální arcibiskupy a metropolity. Vysokopřeosvícení metropolité při svatých bohoslužbách vzpomínají arcibiskupa pražského jako mezi nimi prvního. Blaženějšímu arcibiskupu pražskému a celých Čech a Slovenska patří právo nosit bílý klobouk s křížem ozdobeným kameny. Vysokopřeosvícení metropolité nosí černý klobouk, opět s křížem zdobený kameny.

G.- Církev v Čechách a na Slovensku bere jako znak duchovní jednoty s matkou Církví svaté myro od ekumenického patriarchátu.

H.- Hlavním a prvním posláním posvátného synodu je dodržovat čistotu pravoslavné víry a obecenství ve svatém Duchu s ekumenickým patriarchátem a ostatními pravoslavnými církvemi. Zároveň má povinnost v případě jakéhokoliv přestupku odvolat se nejen k posvátnému synodu ekumenického patriarchátu, ale též k většímu a rozšířenému synodu k tomu účelu svolanému péčí a iniciativou ekumenického patriarchátu.

I. – Co se týče globálních témat a otázek církevního charakteru, které přesahují možnosti místních autokefálních církví, má se Jeho Blaženstvo arcibiskup pražský celých Čech a Slovenska obracet k našemu svatému patriaršímu ekumenickému trůnu, jenž je v obecenství se všemi pravoslavnými biskupstvími, která řádně hlásají slovo pravdy. Ekumenický patriarchát si vyžádá od sesterských církví jejich mínění a názor. K tomuto vám kanonicky prostřednictvím stávajícího tomosu připomínáme jako otcovskou závěť: „Stůjte pevně a držte pravoslavné podání“ jako pilíře dogmatické pravdy. Pokaždé když nevíte něco dobře nebo máte pochybnosti: „Vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců a oni ti řeknou“ (Deut 32,7). Řečené je pro naše vědomí, abychom zbytečně nepovyšovali své názory, ale pokorně hledali to, co je vůle Páně a to, co je dobré a dokonalé. Žehnáme nové autokefální místní Pravoslavné církvi v Čechách u na Slovensku a spolu s ní jejímu ctěnému představiteli, jeho Blaženstvu arcibiskupu pražskému a celých Čech a Slovenska a s ním vysokopřeosvíceným metropolitům a posvátnému kněžstvu. Kněžím Páně a zbožnému lidu přejeme bohaté požehnání od Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista a celé církvi pevnost a růst ke slávě Kristově a spasení světa. Blaženým našim bratřím archijerejům, kněžím, monachům a Krista milujícímu lidu pak veškeré požehnání Páně, mír a radost a ušlechtilé plody v zápase za Krista a Jeho pravoslavnou víru.

Ve spasitelném roce 1998
27. srpna epinemiseos 6.

Potvrzují:

+Konstantinopolský Bartoloměj
+Efezský Chrysostom
+Chalkedonský Joakim
+Rodopolský Jeroným
+Ivru a Tenedu Fotij
+Prinkiponiský Simeon
+Kolínský Gabriel
+Pergiský Evangelas
+Lysterský Kallinik
+Derkonský Konstantin
+Iliupolský Atanasij
+Tranupolský German
+Filadelfský Meliton

Přesný opis v patriarchátu 8. září 1998.

V zastoupení kancléře svatého a posvátného synodu diákon Maxim Vgenopoulos, kodikograf svatého a posvátného synodu ekumenického patriarchátu.

X